...aneb život jde dál...

„CQD SOS“

15. 4. 2012 1:35

Tento nouzový kód přijal radista Thomas Bertlett pár minut po půlnoci 15. dubna 1912 na telegrafní stanici v mysu Cape Bear u Halifaxu a také radista Cottam na lodi Carpathia. Vyslal jej v té době největší zaoceánský parník Titanic, který 14. dubna dvacet minut před půlnocí narazil do ledovce.  O sto šedesát minut později zmizel na dně oceánu.


Loď snů

„Je to více jak 84 let a já stále cítím ten nový nátěr, z nádobí ještě nikdy nikdo nejedl, na prostěradlech nikdo nespal,“ zaznívá z úst hlavní hrdinky Rose ve filmu Jamese Camerona.

Titanic byl chloubou lodní společnosti White Star Line, mohl převážet až 2600 cestujících, kterým mohl poskytnout ten největší luxus.

Projektantem byl Lord Perrie, ředitel loděnic Harland and Wolff i společnosti White Star. Stavbyvedoucím byl konstruktér Thomas Andrews, který se se svou lodí nakonec i potopil.

Titanic byl 269, 1 metrů dlouhý a 28, 25 metrů široký. Výška horní paluby nad čárou ponoru byla 18 metrů. Byl tak ve své době největším plavidlem, které kdy vyplulo na oceán. Trub lodi byl rozdělen na 16 komor s vodotěsnými přepážkami a dno lodi bylo zdvojeno. Toto bezpečnostní opatření mělo zajistit lodi praktickou nepotopitelnost a loď mohla plout i při současném zatopení čtyř komor. Bohužel stropy komor již vodotěsné nebyly…

Titanic byl vybaven telefonním komunikačním systémem, knihovnou, pro cestující první třídy byl k dispozici bazén, tělocvična a několik kaváren. Společenské místnosti a kajuty první třídy byly zařízeny luxusně a obloženy vyřezávaným dřevěným obložením a nábytkem.

Loď byla vybavena výtahy a kompletně elektrickým osvětlením, radiostanicí, fotolaboratoří, chladničkou na květiny a také nemocnicí s operačním sálem, která nahrazovala klasickou lodní ošetřovnu.

Na lodi bylo 20 záchranných člunů, celkem pro 1178 osob, což byla 1/3 celkové kapacity lodi. Čtrnáct člunů bylo velkokapacitních, tedy pro 65 osob. Dále dva pohotovostní kutry pro 40 osob a čtyři Engelhartovy skládací čluny s kapacitou 47 osob.

První a zároveň poslední plavba

Titanic vyplul 10. dubna 1912 ze Southamptonu do New Yorku. Kapitánem byl E. J. Smith, prvním důstojníkem byl W. Murdoch a druhým Ch. H. Lightoller. Na palubě bylo 1 300 pasažérů a společně s posádkou bylo na lodi 2 223 lidí.

První plavby se zúčastnili generální ředitel White Star Line lord J. B. Ismay a konstruktér T. Andrews. První třídou cestovalo množství významných osobností, např. majitel hotelu Astoria v New Yorku J. J. Astor, či „Nepotopitelná Molly“ Margaret Brownová, která aktivně pomáhala ostatním během ztroskotání.

Ve čtvrtek 11. dubna 1912 opustil Titanic evropské pobřeží a vyplul na širý oceán. V pátek přijímají důstojníci a kapitán informaci o ledovém poli před nimi z lodi Touraine. Sobotní plavba se nesla v poklidu, rovněž i v neděli vládlo jasné počasí. Již dopoledne opět Titanic přijímá informační depeše o nebezpečí ledovců a to z lodí Caronia, Noordam, Baltic, Athenai a Amerika. Titanic tou dobou plul rychlostí asi 22 uzlů.

Některé zprávy o ledovcích však upadly v zapomnění a nedostaly se k velícímu důstojníkovi. V sedm hodin večer nastoupil na kapitánský můstek 1. důstojník Murdoch, který provedl opatření pro zlepšení viditelnosti na přídi lodi. V pozorovacím koši byli Jewell a Symons. V 19:30 byla zachycena zpráva z lodí Californian a Antillian o výskytu tří velkých ledovců na pozici 42°3´ s.š. a 49°9´ z. d.. V osm hodin večer došlo ke střídání. Kapitán s druhým důstojníkem řešili jasné počasí a bezvětří, což hlídce ve vraním koši zhoršuje pozorování. V koši jsou R. R. Lee a F. Fleet. Ve 23:30 bylo radistou lodi Californian posláno na Titanic varovaní o blízkosti ledovce. Titanic tou dobou plul stále rychlostí 21-22 uzlů.

Fleet chvíli po varovaní Californianem zahlédl před sebou ledovou masu a hlásil lodním zvonem „Předmět před lodí“ a následně informoval důstojníka Moodyho po telefonu o ledovci před přídí. 1. důstojník Murdoch ihned přiběhl na můstek a okamžitě zavelel, aby šlo kormidlo „docela vpravo“ a strojovně „STOP“, poté byl vydán pokyn „docela vlevo“ a strojovně „plný zpětný chod“. A následně uzavřel vodotěsné dveře ve vodotěsných příčkách jednotlivých komor.

Ke srážce došlo po 37 vteřinách po hlášení z vraního hnízda. Důvodem kolize lodi s ledovcem byla velká hmotnost lodi a setrvačnost, malé kormidlo, krátká vzdálenost mezi lodí a ledovcem, ne úplně správné pokyny důstojníka.

Ledovec způsobil na lodi trhliny pod čárou ponoru, ale nad hranicí dvojitého dna, v délce 90 metrů. Bylo zaplaveno pět komor až do výše 14 metrů a voda rychle přibývala. Thomas Andrews musel konstatovat, že loď se udrží na hladině nejvýše hodinu až hodinu a půl.

Deset minut po půlnoci byl vydán rozkaz, aby byly vykloněny záchranné čluny. V 00:25 rozkaz k opuštění lodi, podle zvyklostí „ženy a děti první“. Evakuace cestujících byla velmi problematická. Některé čluny byly spuštěny poloprázdné, jeden pro změnu přeplněný. Organizace byla nevhodná, lidé se báli opustit osvětlenou palubu, manželské páry se nechtěly rozdělovat. Dva skládací čluny nešly spustit, poslední dva záchranné čluny se nedaly použít a jeden skládací byl zaplaven.

Na záchranných člunech se zachránilo 706 cestujících a členů posádky.

Ve čtvrt na jednu začali radisté J. Philips a H. Bride vysílat nouzový kód „CQD“, který byl zachycen několika loďmi. Philips také použil kód „SOS“. Toto hlášení zachytila loď Carpathia, která hned změnila kurz a plavila se na pomoc (na místo srážky však mohla doplout nejdříve za 4 hodiny).

Ve dvě hodiny deset minut se začala zvedat nad hladinu záď. Voda zaplavila horní palubu a první komín se zřítil poté, co popraskala kotvící lana. Lidé, kteří zůstali na palubě, se snažili dostat na záď nebo skákali do vody. Následně byly vyřazeny z provozu kotelny a generátory a loď se ponořila do tmy. Trup lodi nevydržel tlak a za polovinou délky se rozlomil. Přední část šla okamžitě ke dnu a záď se chvíli kolmo pohupovala na hladině jako korek.

15. dubna ve dvě hodiny dvacet minut se Titanic potopil pod hladinu a skončil 4 kilometry hluboko na dně oceánu.

Čluny se snažily odplout co nejdále od potápějící se lodi z obavy ze sacího efektu… Pouze dva čluny se vrátily na místo potopení, vytáhly pouze devět lidí a z toho nakonec tři zemřeli.

Ve čtyři hodiny  ráno připlula na místo ztroskotání loď Carpathia a začala vyzdvihovat trosečníky, což trvalo do půl deváté ranní.

Na Titanicu zemřelo přibližně 1500 lidí, především na podchlazení v ledové vodě. Zemřeli kapitán, první a šestý důstojník, Thomas Andrews, strojmistr a velká část posádky, včetně J. G. Phillipse, radisty, který do poslední chvíle žádal o pomoc…



K upřesnění informací byla využita Wikipedie...

Sdílet

Komentáře

Semper Je to smutné... tolik zbytečně zmařených životů!

Libor Bláha Nemyslím si, že to byly zbytečně zmařené životy. pokud vezmeme v úvahu, že pravidla britské obchodní komory byla velice zastaralá (počet záchranných člunů se zmenšoval s rostoucím počtem vodotěsných komor, tloušťka ocelových plechů musela být minimálně 2.5cm - na to doplatil právě Titanic, Thomas Andrews původně plánoval tloušťku boků 3cm, ale nechal se na nátlak vedení přemluvit na 2.5, což bylo málo. také se nespecifikovala barva nouzových raket a interval jejich vypouštění apod.) a teprve s katastrofou tohoto formátu se změnila. Když si uvědomíme, že (nejen) Cunard Line a White Star Line stavěly stále větší lodě, mohlo to později dopadnou třeba taky mnohem tragičtěji.

Libor Bláha Podle mého názoru to nejsou zbytečné oběti. Upozornily na zastaralost konstrukčních podmínek a chybějící evakuační plány a tím možná zachránily mnohem více životů...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.