Jen pár krůčků... aneb... k neštěstí stačí málo!!!

K tomuto zamyšlení mě přivádí čtyři události, které se staly v nedávné době. První dvě už ve své podstatě odvál čas. Srážka motorového vozidla s vlakem na přejezdu. Obě se staly v rozmezí několika hodin na stejném místě na Opavsku. Další dvě jsou v čerstvé paměti. Vykolejení nákladního vlaku v neděli a dnešní srážka kamiónu s rychlíkem. Všechny čtyři pak spojuje notná dávka štěstí.

Malé Hoštice na Opavsku - přehledný přejezd a fungující zabezpečovací systém, nebo-li výstražná světla doprovázená charakteristickým zvoněním. Proč tedy? Rachotící motorový vlak řady 810 přece nepřehlédnu jen tak, červená blikající světla taktéž. Dochází ke střetu s nákladním autem. Nehoda se naštěstí obejde bez vážnějších zranění. A obhajoba řidiče? Nefungovala světelná signalizace!? Zvláštní... tato výmluva zaznívá stále a je už pomalu ohraná jako gramofonová deska... Výsledek... vlak na odpis, kamión na odpis a přejezdové zabezpečovací zařízení (dále jen PZZ) také.

Malé Hoštice o pár hodin později... je brzy ráno a po trati poškozené předchozí nehodou projíždí Regionova, která je charakteristická hlučným provozem a výrazným přesvícením interiéru... inu, zkráceně řečeno: výrazně slyšitelný, jasně viditelný a pomalu jedoucí vlak. K tomu před přejezdem několikrát po sobě houká, aby dal jasně najevo: "Pozor, přijíždím k přejezdu a mám přednost!!!" Po silnici se však řítí neurčenou rychlostí (zkuste si domyslet) žlutý taxík. Na přejezdu nefunguje PZZ, protože jej ještě nestihli opravit, ale řidič má vlak po levé straně a vidí ho. Přesto dochází ke srážce... Co si asi myslel? "Stihnu to!". Opět neuvěřitelné štěstí... nikomu se nic nestalo...

Spytihněv - S tímto souvisí i dnešní nehoda u Spytihněvi na Zlínsku. Nákladní automobil uvízl na přejezdu frekventované trati. Podle svědků vjel na přejezd ve chvíli, kdy PZZ ještě svítilo a závory se zvedaly a následně začaly opět klesat. Na dvoukolejné trati tak zůstal stát návěsem a z kabiny stihl ještě vyskočit... Dokonce běžel naproti strojvedoucímu, který však srážce nemohl zabránit. Jak asi? Jedině, co mohl udělat, bylo stisknout rychlobrzdu a schovat se. Rychlík jel rychlostí přibližně 140 km/h a zastavil až dvě stě metrů za místem střetu. Nehodu odnesla lokomotiva, která spolu s prvním vagónem vykolejila, návěs a nádražní budova. Zde se však o štěstí snad ani mluvit nedá. Spíše o zázraku.

Důvody:

1. Vlak sejmul pouze návěs a řidič stihl z kabiny utéct
2. Taktéž strojvůdce se díky duchapřítomnosti řidiče ukryl do bezpečí
3. Nikomu z cestujících se nic nestalo
4. Na nástupišti nikdo nestál
5. Poškozená část nádraží byla nepoužívanou výdejnou jízdenek, tudíž v ní nikdo nebyl

Prostě výjimečná shoda okolností. Představte si, jaké neštěstí by se stalo, kdyby tomu tak nebylo. Ale nechci zde psát, co by kdyby...

To je jen pár snímků z nehody.

V tuto chvíli mě napadá jedno jediné... proč lidé tolik riskují? Nepůsobí snad pud sebezáchovy? Nebo když se v autoškole probíral vlakový přejezd, tak spali? Mě už jako malé děcko učili, že se mám kolejím vyhýbat jako čert kříži! A tuplem, když svítí výstražné světlo... Že by si lidé nevážili toho největšího daru, který dostali? Lidského života... a uvědomují si vůbec, že neohrožují jen svůj život, ale životy mnoha dalších...? V uvedených případech to dopadlo dobře, ale mnoho případů takový konec nemá! Za všechny dubnová srážka elektrické jednotky řady 460 s autem u Vrahovic na Prostějovsku. Řidička bohužel střet nepřežila...

Průjezd přejezdem s aktivním PZZ = sebevražda!!! Něco jiného je, když řidič s autem uvázne na přejezdu, ale to stává ve velmi výjimečných případech (ani střet u Spytihněvi není tímto případem). Na tratích, kde jsou přejezdy chráněny i závorami, existuje jistá možnost, jak střetu zabránit, ale nepomůže vždy. Pokud auto prorazí závory nebo pokud uvíznete na přejezdu se závorami, lze závoru zlomit (prý je konstruována tak, aby to šlo...?) a na nejbližším oddílovém návěstidle se objeví "stůj" a operační středisko dostane hlášení o poruše (operační středisko pak informuje strojvedoucího)... Toto neplatí, pokud závora úplně nespadne. Nemá smysl ji ani nadzvedávat, jak se o to snažil řidič v únoru tohoto roku u Srbska na trati Praha - Beroun. Uvízl se svým kamiónem na přejezdu ve chvíli, kdy se chtěl otočit. Došlo ke srážce s expresem, který do kamiónu najel v plné rychlosti. Naštěstí se nikomu nic nestalo, jen strojvůdce utrpěl šok.

Topolany - A poslední událost... zde se jedná o něco jiného. Ale také hlavní roli hraje lidská hloupost. Nedělní vykolejení nákladního vlaku u Topolan na trati Přerov - Brno. Již od pátku hlásili strojvůdci problémy při průjezdu tímto úsekem trati. Nikdo na to nedbal (nebo jak se vyjádřil mluvčí SŽDC (= Správa železniční dopravní cesty): "Zprávy k nám přicházely nestandardní cestou, ale to neznamená, že jsme byli nečinní!"). V neděli kolem jedné odpoledne nakonec vykolejí 13 nákladních vagónů z pětadvaceti a zablokuje celou trať... Při představě, že by vykolejil rychlík jedoucí z Bohumína přecpaný studenty Masarykovy univerzity, mi naskakuje husí kůže... Ale Bohu díky, že to byl jen prázdný nákladní vlak... Podle nepodložených zpráv (stanovisko Drážní inspekce ještě nebylo vydáno) se jednalo o narušení geometrie trati. Strojvůdce viděl v inkriminovaném místě zvlněné koleje. Vyvstaly domněnky, zda k tomu došlo následkem horkého počasí (víte, co dělá kov, když je horko, že?). Tato hypotéza byla nakonec vyloučena. Zpravodajský portál iDnes.cz uvedl, že na vině byly uvolněné šrouby ukotvující kolejnici k pražci a to z 98 %. Podle ČT se dokonce jedná o problém, který byl hlášen už před rokem... To by znamenalo, že státní podnik SŽDC hazardoval s několika tisíci lidských životů, nebral v potaz hlášení a upozornění a kašlal aspoň na základní údržbu. A tato nehoda ve svém důsledku znamenala nehorázné štěstí, protože přiměla SŽDC k opravě trati. Možnému neštěstí nakonec možná zabránili duchapřítomní mašinfírové, když se vzájemně upozorňovali na nebezpečí...

Toto zamyšlení by mělo vést k nějakému závěru. Momentálně mě však napadá jen jediné... Vše záleží na našem přístupu. Zda si vážíme svého života a života druhých lidí. Jak přistupujeme k předpisům, které nás mají ochraňovat, a jak plníme své úkoly, které nám byly uloženy např. v pracovním procesu... A není to jen otázka železnice. Jedná se pouze o ilustrační příklad. Jde o všechny oblasti našeho života...

Važme si toho nesmírného daru, který jsme od Boha obdrželi! Život máme jen jeden a nedávejme ho jen tak všanc...

Víte, píšu to taky proto, že můj strýc kdysi z hlouposti přišel na kolejích o život...

Fotografie byly použity z webu zpravodajského portálu iDnes.cz (foto DIČR a HZS Zlínského kraje). http://brno.idnes.cz/po-kolejich-u-topolan-se-po-nehode-nakladniho-vlaku-opet-jezdi-pus-/brno-zpravy.aspx?c=A110608_090806_brno-zpravy_dmk;
http://brno.idnes.cz/clanek.aspx?c=A110608_130608_zlin-zpravy_toi