...aneb život jde dál...

Jen pár krůčků... aneb... k neštěstí stačí málo!!!

9. 6. 2011 0:17

K tomuto zamyšlení mě přivádí čtyři události, které se staly v nedávné době. První dvě už ve své podstatě odvál čas. Srážka motorového vozidla s vlakem na přejezdu. Obě se staly v rozmezí několika hodin na stejném místě na Opavsku. Další dvě jsou v čerstvé paměti. Vykolejení nákladního vlaku v neděli a dnešní srážka kamiónu s rychlíkem. Všechny čtyři pak spojuje notná dávka štěstí.

Malé Hoštice na Opavsku - přehledný přejezd a fungující zabezpečovací systém, nebo-li výstražná světla doprovázená charakteristickým zvoněním. Proč tedy? Rachotící motorový vlak řady 810 přece nepřehlédnu jen tak, červená blikající světla taktéž. Dochází ke střetu s nákladním autem. Nehoda se naštěstí obejde bez vážnějších zranění. A obhajoba řidiče? Nefungovala světelná signalizace!? Zvláštní... tato výmluva zaznívá stále a je už pomalu ohraná jako gramofonová deska... Výsledek... vlak na odpis, kamión na odpis a přejezdové zabezpečovací zařízení (dále jen PZZ) také.

Malé Hoštice o pár hodin později... je brzy ráno a po trati poškozené předchozí nehodou projíždí Regionova, která je charakteristická hlučným provozem a výrazným přesvícením interiéru... inu, zkráceně řečeno: výrazně slyšitelný, jasně viditelný a pomalu jedoucí vlak. K tomu před přejezdem několikrát po sobě houká, aby dal jasně najevo: "Pozor, přijíždím k přejezdu a mám přednost!!!" Po silnici se však řítí neurčenou rychlostí (zkuste si domyslet) žlutý taxík. Na přejezdu nefunguje PZZ, protože jej ještě nestihli opravit, ale řidič má vlak po levé straně a vidí ho. Přesto dochází ke srážce... Co si asi myslel? "Stihnu to!". Opět neuvěřitelné štěstí... nikomu se nic nestalo...

Spytihněv - S tímto souvisí i dnešní nehoda u Spytihněvi na Zlínsku. Nákladní automobil uvízl na přejezdu frekventované trati. Podle svědků vjel na přejezd ve chvíli, kdy PZZ ještě svítilo a závory se zvedaly a následně začaly opět klesat. Na dvoukolejné trati tak zůstal stát návěsem a z kabiny stihl ještě vyskočit... Dokonce běžel naproti strojvedoucímu, který však srážce nemohl zabránit. Jak asi? Jedině, co mohl udělat, bylo stisknout rychlobrzdu a schovat se. Rychlík jel rychlostí přibližně 140 km/h a zastavil až dvě stě metrů za místem střetu. Nehodu odnesla lokomotiva, která spolu s prvním vagónem vykolejila, návěs a nádražní budova. Zde se však o štěstí snad ani mluvit nedá. Spíše o zázraku.

Důvody:

  1. Vlak sejmul pouze návěs a řidič stihl z kabiny utéct
  2. Taktéž strojvůdce se díky duchapřítomnosti řidiče ukryl do bezpečí
  3. Nikomu z cestujících se nic nestalo
  4. Na nástupišti nikdo nestál
  5. Poškozená část nádraží byla nepoužívanou výdejnou jízdenek, tudíž v ní nikdo nebyl

Prostě výjimečná shoda okolností. Představte si, jaké neštěstí by se stalo, kdyby tomu tak nebylo. Ale nechci zde psát, co by kdyby...

To je jen pár snímků z nehody.

V tuto chvíli mě napadá jedno jediné... proč lidé tolik riskují? Nepůsobí snad pud sebezáchovy? Nebo když se v autoškole probíral vlakový přejezd, tak spali? Mě už jako malé děcko učili, že se mám kolejím vyhýbat jako čert kříži! A tuplem, když svítí výstražné světlo... Že by si lidé nevážili toho největšího daru, který dostali? Lidského života... a uvědomují si vůbec, že neohrožují jen svůj život, ale životy mnoha dalších...? V uvedených případech to dopadlo dobře, ale mnoho případů takový konec nemá! Za všechny dubnová srážka elektrické jednotky řady 460 s autem u Vrahovic na Prostějovsku. Řidička bohužel střet nepřežila...

Průjezd přejezdem s aktivním PZZ = sebevražda!!! Něco jiného je, když řidič s autem uvázne na přejezdu, ale to stává ve velmi výjimečných případech (ani střet u Spytihněvi není tímto případem). Na tratích, kde jsou přejezdy chráněny i závorami, existuje jistá možnost, jak střetu zabránit, ale nepomůže vždy. Pokud auto prorazí závory nebo pokud uvíznete na přejezdu se závorami, lze závoru zlomit (prý je konstruována tak, aby to šlo...?) a na nejbližším oddílovém návěstidle se objeví "stůj" a operační středisko dostane hlášení o poruše (operační středisko pak informuje strojvedoucího)... Toto neplatí, pokud závora úplně nespadne. Nemá smysl ji ani nadzvedávat, jak se o to snažil řidič v únoru tohoto roku u Srbska na trati Praha - Beroun. Uvízl se svým kamiónem na přejezdu ve chvíli, kdy se chtěl otočit. Došlo ke srážce s expresem, který do kamiónu najel v plné rychlosti. Naštěstí se nikomu nic nestalo, jen strojvůdce utrpěl šok.

Topolany - A poslední událost... zde se jedná o něco jiného. Ale také hlavní roli hraje lidská hloupost. Nedělní vykolejení nákladního vlaku u Topolan na trati Přerov - Brno. Již od pátku hlásili strojvůdci problémy při průjezdu tímto úsekem trati. Nikdo na to nedbal (nebo jak se vyjádřil mluvčí SŽDC (= Správa železniční dopravní cesty): "Zprávy k nám přicházely nestandardní cestou, ale to neznamená, že jsme byli nečinní!"). V neděli kolem jedné odpoledne nakonec vykolejí 13 nákladních vagónů z pětadvaceti a zablokuje celou trať... Při představě, že by vykolejil rychlík jedoucí z Bohumína přecpaný studenty Masarykovy univerzity, mi naskakuje husí kůže... Ale Bohu díky, že to byl jen prázdný nákladní vlak... Podle nepodložených zpráv (stanovisko Drážní inspekce ještě nebylo vydáno) se jednalo o narušení geometrie trati. Strojvůdce viděl v inkriminovaném místě zvlněné koleje. Vyvstaly domněnky, zda k tomu došlo následkem horkého počasí (víte, co dělá kov, když je horko, že?). Tato hypotéza byla nakonec vyloučena. Zpravodajský portál iDnes.cz uvedl, že na vině byly uvolněné šrouby ukotvující kolejnici k pražci a to z 98 %. Podle ČT se dokonce jedná o problém, který byl hlášen už před rokem... To by znamenalo, že státní podnik SŽDC hazardoval s několika tisíci lidských životů, nebral v potaz hlášení a upozornění a kašlal aspoň na základní údržbu. A tato nehoda ve svém důsledku znamenala nehorázné štěstí, protože přiměla SŽDC k opravě trati. Možnému neštěstí nakonec možná zabránili duchapřítomní mašinfírové, když se vzájemně upozorňovali na nebezpečí...

Toto zamyšlení by mělo vést k nějakému závěru. Momentálně mě však napadá jen jediné... Vše záleží na našem přístupu. Zda si vážíme svého života a života druhých lidí. Jak přistupujeme k předpisům, které nás mají ochraňovat, a jak plníme své úkoly, které nám byly uloženy např. v pracovním procesu... A není to jen otázka železnice. Jedná se pouze o ilustrační příklad. Jde o všechny oblasti našeho života...

Važme si toho nesmírného daru, který jsme od Boha obdrželi! Život máme jen jeden a nedávejme ho jen tak všanc...

 

Víte, píšu to taky proto, že můj strýc kdysi z hlouposti přišel na kolejích o život...

 

 


Fotografie byly použity z webu zpravodajského portálu iDnes.cz (foto DIČR a HZS Zlínského kraje). http://brno.idnes.cz/po-kolejich-u-topolan-se-po-nehode-nakladniho-vlaku-opet-jezdi-pus-/brno-zpravy.aspx?c=A110608_090806_brno-zpravy_dmk;
http://brno.idnes.cz/clanek.aspx?c=A110608_130608_zlin-zpravy_toi

 

Sdílet

Komentáře

Eva Křupalová Díky za komentáře :-)

To Adamet: Ohledně těch závor. Díky za upřesnění.

Jen malá poznámka: ve zprávě, kterou vydala Drážní inspekce, se uvádí, že za vykolejení nákladního vlaku mohou uvolněné šrouby... no, doufejme, že se SŽDC chytí za nos a inkriminovaný úsek opraví a nejen ten... a nebude nadále ohrožovat naše životy.

Adamet Ten inkriminovaný úsek jistě SŽDC opraví, ale na jiných podobně kritických místech spíš zavede pomalé jízdy.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.