Přiletěl čáp...

Vážení přátelé,

minulý týden v úterý jsem se stala tetičkou... Zpráva to byla krásná, až na to, že sms oznamující odchod mé sestry na porodní oddělení havířovské nemocnice mi přišla ve chvíli největší studijní píle (což se u mě tak často nevidí :-)). Inu, v tu chvíli nastal studiu konec a začaly chvíle horečného očekávání.
 Ze zdrávky si sice pamatuju, že se malé narodí nejdříve za pět hodin, ale přesto má nervozita nabírala otáčky. Na rozptýlení jsem spolu s Jitkou dala chladit železné zásoby alkoholu. Bohužel jsme u toho nadělaly trochu rámusu (pravdou je, že to nikomu nevadilo, až na jednu nejmenovanou spolubydlící), ale když se jedná o takovou šťastnou událost lze trochu přimhouřit oko.
 Přesto jsem se asi po dvou hodinách chopila učení (bylo notně po půlnoci), aby to na zkoušce nebylo jako na střelnici. Usla jsem o půl páté ráno...

Zkouškové peripetie vám popisovat nebudu. Ale úsměvnou situaci vám popíšu: V deset hodin jsem opět začala být nervózní. Jak to, že se ještě nenarodil? Dyť prvorodičky nerodí víc jak dvanáct hodin... (normálně)? Kouknu se na smsky a co nevídím. V 5:06 sms a přečtená! Ano, přečetla jsem si sms a vůbec o tom nevím. Takže Adámek se narodil ve třičtvrtě na pět ráno.

A nakonec: zkouška z morální teologie byla zakončena šprťackým zápisem v indexu: eminenter. Díky Adámku!

A velké díky i Představenstvu Firmy  (církvi vítězné v čele s Ježíšem a Pannou Marii) za vyslyšení modliteb :-)

A pár fotek:

Seznamte se, Adámek Brenkus.

S tetičkou

S maminkou

A ještě dvě:

A tak. Omlouvám se za kvalitu fotek, ale jsou pořízeny mým mobilním telefonem :-)

Přeju pěkné prázdniny... Evík.