Havaj párty

Už to bude pomalu týden, co jsme se vrátili z Havaje. Jó, byla to fakt Havaj. Teplíčko, květinové věnce kolem krku, párty a koktejly. Akorát chybělo sluníčko, písek a azurové vody oceánu. V havajskou párty se totiž změnil vnitřek studentského klubu „Účko“. Takže za oknem byl typicky český listopad (i když…)., ale uvnitř to nikdo nevnímal (pokud teda nemusel z jakéhokoliv důvodu ven J).

 

Letadlo od AKS odlétalo v devatenáct hodin. Někteří z nás však hodili půl bobra (opět malá lexikální vsuvka: deset minut zpoždění), ale naštěstí naše letadlo mělo sekyru, tak jsme to stihli. Osádku tvořili členové našeho spolča a dokonce se přifařil i jeden rekreant z mořického společenství. Let proběhl bez větších problémů, jen u sokolského hřiště jsme měli mírné turbulence, ale ty pilot i jeho co-pilot hravě zvládli.

 

Na letišti na Havaji jsme se setkali i se zbytkem, který letěl o jedno letadlo dříve. Hned nám bylo vykázáno místo na „pláži“, a tak jsme se v dobré náladě usadili kolem stolu a hodovali na kokosové dužině.

 

Během aklimatizace na zcela nové prostředí jsme se oblékli do typicky letního oblečení. No, přece nebudeme na „slunné havajské pláži“ trapasit v dlouhých kalhotách, mikinách a kozačkách! Inu, čepice vystřídali květiny ve vlasech, slamáky se širokými krempami, mikiny horní díly plavek či topy s úzkými ramínky, nebo havajské košile. Dlouhé sukně a galaty pro změnu minisukně, parea a bermudy. No, prostě Havaj se vším všudy.

 

Celá „pláž“ zářila barvami, když se na místním parketu rozproudila zábava. Skvělá taneční muzika nám vlévala elán do krve. Největší ohlas sklidili tři maníci s černými číry na hlavě. Všude, kde se objevili, sklízeli nadšený jásot, cvakali fotoaparáty a vůbec místní tisk se o ně nadmíru zajímal.

 

Mluvčí havajské tiskové kanceláře, Annu Vyjkali, se k těmto třem maníkům vyjádřila takto: „Setkáváme se zde s různými lidmi, ale s bělochy, kteří vypadají jako Jamajčané, to se nám ještě nestalo. Takže si s nimi budeme určitě chtít promluvit osobně, aby nám sdělili, jak k takovému háru přišli a jak je udržují v tak bezvadném stavu. Našemu reportérovi se podařilo udělat exkluzivní foto, které se stane pro rok 2010 hlavním propagačním snímkem pro materiály všech světových cestovních kanceláří, včetně Čedoku.“ Děkuji paní Vyjkali za její čas.

 

A vůbec… velmi důkladně jsme se seznámili s místní televizní stanicí TV Havaj. V jejím hlavním vysílacím čase nechyběla velice zdařilá hudební vložka místní skupiny „Bývalý Olymp VKH“. Nejpodnětnější však byli Televizní noviny (hmmm…, zvláštní?, proč se na celém světě jmenuje hlavní zpravodajská relace „Televizní noviny“? J). Nechyběly totiž vstupy snad z celého světa. Nakonec byla touto stanicí v přímém přenosu přenášena i naše havajská párty.

 

Za bujarého tance jsme se pomalu přiblížili k půlnoci. Tato hodina totiž představovala pomyslný vrchol celého večera: Sešli jsme se totiž, abychom společně, všichni olomoučtí studenti, oslavili konec liturgického roku.

 

V tuto chvíli došlo ke ztišení a slova se ujal P. Bačo. Po krátkém zamyšlení jsme se všichni společně pomodlili modlitbu Páně a obdrželi do nového církevního roku kněžské požehnání.

A co by to bylo za silvestra, kdybychom si nepřipili a nepopřáli vše nej do adventu? Tentokrát se ťukalo pravým havajským koktejlem s třešničkou J. Následně se většina rekreantů odebrala k břehům moře, místními domorodci zvaného „Morava“, a pouštěla do vody kokosy se svými novoročními přáními. Některým z nás však odlétalo zpáteční letadlo, a tak byl nejvyšší čas nastoupit na palubu a rozloučit se s výsostnými vodami Havajské republiky.

 

„Kontrolní věži, tady OK 1223-01, hlásíme přílet! Na věži radnice je přesně jedna hodina po půlnoci.“

„OK 1223-01, tady kontrolní věž, přistaňte, runway je volná!“

 

JJJ

 

Poznámka pod čarou: Fotky z této megaakce jsou na www.katolik.cz/vkhol.