...aneb život jde dál...

Letní „plniny“ aneb prázdniny 2009

24. 11. 2009 18:28
Rubrika: Kronika | Štítky: příběhy

Proč plniny? No, protože jsem se opět o letošních prázdninách ani jednou nezastavila. Jako každý rok. Ale čím byly tyto prázdniny výjimečné? Že by bylo více akcí než loni? Nebo dokonce méně? Ani ne. Důvod je jiný. Byly to mé poslední prázdniny ve světském stavu (i když se dá říct, že navenek se můj stav nijak nezměnil J).

 

Inu, malý nástin mých prázdnin. Ospravedlňuji se, že jej nebude doprovázet fotografický komentář, ale až se mi podaří zjistit, jak se na signaly.cz vkládají fotografie, napravím to.

 

Moje první štace byla ve Václavově u Bruntálu, kde se konala letní Antiochie (mimochodem moje šestá… Antiochii věnuji nejméně jeden příběh na budúce). Dovoluji si zde vložit článek o této šílené akci, který se objevil ve farním časopise farností Havířov (jak se tam dostal, toť otázka). Tedy… ze Společenství 5/09:

 

Návrat do školky aneb jak nás přišel navštívit Dageš

 

Mateřská školka – co v nás vyvolávají tato dvě slůvka? V mém případě jsou to nostalgické vzpomínky na dobu sladkého nicnedělání, ale taky na povinné spaní po obědě, nic moc jídlo, které lze s jistotou nazvat školní šlichtou, a miniaturní záchodky v koupelně. Ano, je to nostalgie. Doba dávno minulá, a přesto jsem na začátku letošních prázdnin měla možnost vrátit se o osmnáct let nazpátky… do školky…

            Nevrátila jsem se však mezi 4 – 6-leté dětičky a neskládala komínky z kostiček To si jaksi ve dvaadvaceti letech nemohu dovolit, ani jsem tam nesuplovala za paní učitelkou. Můj čtrnáctidenní pobyt ve školce se uskutečnil v rámci Antiochie.

            Antiochia se letos konala v obci Václavov u Bruntálu. Zdejší farní obec má sice obrovský kostel, ale faru bohužel žádnou (vyhořela v padesátých letech – zapálil ji člověk, který usiloval o dotace na její opravu). Místní obecní úřad nám tedy dal k dispozici budovu bývalé MŠ. Školka sice nebyla sedm let v provozu, ale inventář zůstal stejný – místnosti plné hraček, dětské stoly a židličky, a vrchol… devět dětských záchodů (z toho dva funkční) a umyvadla sahající po kolena. Věru zajímavé vyhlídky…

            Na zahajovací turnus jsem jela z kněžského svěcení v Ostravě (27. 6.). Vezl nás duchovní správce farnosti Václavov P. Marek Žukowský. Odjížděli jsme za průtrže mračen, naplněni hrůznými obrázky z povodní, které v předchozích dnech zasáhly Jesenicko a Novojičínsko. Honza Gajdušek, vedoucí turnusu, který jel se mnou, zažil povodně na vlastní kůži, když uvízl s autem v řece rozbouřené vody valící se po silnici. Věru nejelo se nám moc příjemně. A to jsme si nebyli jisti ani tím, co nás čeká ve Václavově…

            Václavov je asi pět kilometrů dlouhá dědina, kterou pomyslně dělí na Horní a Dolní silnice z Bruntálu do Rýmařova. Jinak domy stojí podél obecní cesty, která skoro kolmo protíná již řečenou silnici. Pro představu kostel stojí na samotném konci Dolního Václavova, školka je asi tři kilometry daleko v Horním Václavově, kaple další půlkilometr a na konec vsi od kaple 1, 5 km. Inu, dlouhá to štreka. Naštěstí jsme měli kola a auto.

            Po příjezdu na naši novou ubytovnu (poté, co jsme projeli celou dědinou) jsme si pořádně prošli celý barák (jinak ta barabizna nazvat nejde…). Shledali jsme, že je obyvatelný a ku naší radosti nám místní obecní úřad opravil dva záchody pro dospělé, sprchu, zprovoznil bojlery a vysekal zahradu. Kuchyň byla v celkem použitelném stavu až na všudypřítomnou plíseň ve zdech (se kterou jsme však učinili krátký proces). Největší problém nám činila vlhkost, která se vevnitř držela. V prvních dnech snad byla 100 %, poněvadž se na zemi vytvářely kaluže vody. Sůl, mouka a cukr ztratily svou sypkost a kluci, kteří obývali přízemí baráku, mohli ze svých věcí ždímat vodu. Situace se začala zlepšovat s příchodem teplejšího počasí v úterý a středu.

            K týmu – letos nás bylo žalostně málo (možná ani ne, ale bohužel ze šesti lidí byli použitelní tak tři a půl). Vedoucími byli Pavel Kuchyňa a již zmiňovaný Jan Gajdušek (oba jsou bohoslovci). Další tři kluci a já..

            K programu – kromě toho, že někteří členové týmu Antiochii pojali jako dovolenou a chodili věčně s hlavou v nebesích, či hráli hry na PSP (Play Station Portable), nebo se váleli na „kanapi“, jsme měli připraveno docela dost akcí – bojovky (pašeráky, lva, tanky a boj o vlajku). Těchto her se zúčastnilo i vcelku dost místní mládeže. Hry pro menší děti se míjely účinkem. Měli jsme i tři táboráky. Prvního se zúčastnilo dost místních, jak mladých, tak starších. Přišla i paní starostka. Druhý a třetí nám bohužel překazil příchod bouřky. I mimo připravené akce k nám sem tam zavítala skupinka rodičů s dětmi. Menší děti jsme zabavili v hernách (s využitím místního inventáře) a na zahradě, kde se nacházeli prolézačky (v mírně katastrofálním stavu). S většími se hrál fotbal, nebo jiné míčové hry. Většinou se zapojovali i rodiče. Mezi stolními hrami zvítězila kovbojská karetní hra Bang! a oblíbený Farmář.

            Po duchovní stránce jsme také nestrádali. Úvodní mši svatou jsme měli hned v sobotu v místním kostele (ten je srovnatelný s kostelem sv. Markéty, snad je i větší). Do kostela chodí pouze čtyři farnice. Po mši jsme se byli podívat do místní kaple, kde jsme se po společném rokovaní rozhodli sloužit denní bohoslužbu slova. Bohužel jsme neměli kliku (která sloužila jako klíč), takže jsme mohli nahlížet pouze okny. V den Páně jsme se zúčastnili (na přání o. Marka) rovnou dvou mší (v Malé Morávce a v Rudné pod Pradědem). Od pondělka jsme měli pravidelně v šest večer bohoslužbu slova v kapličce. V neděli jsme tam převezli lavice z kostela, aby se mělo na čem sedět. V pondělí jsme také museli autem převézt Pána Ježíše z kostela do improvizovaného svatostánku v kapli. Od středy jsme také začali pravidelně ve dvanáct a v 17:50 zvonit. Mši svatou ke cti svatých Cyrila a Metoděje nám sloužil o. Petr Fiala. Jinak jsme se věnovali pravidelné modlitbě breviáře a Anděla Páně.

            Nyní uvedu na pravou míru podtitulek o Dageši. Pro ty, kteří neznají základy hebrejské gramatiky. Dageš je tečka. Je to tečka, která se píše do středu hebrejského písmena, když se chce naznačit zdvojení písmena. Například česky napsané slovo Anna by bylo hebrejsky přepsáno jako Ana, přičemž uprostřed písmene „N“ by byla tečka (znalci hebrejského jazyka mi jistě toto zjednodušené vysvětlení prominou). Ale co to znamená, že nás přišel navštívit? On nás ani tak nenavštívil, jako se spíše vetřel mezi nás. Jedná se o slovo, které s oblibou používají studenti z kněžského semináře a má v tomto případě univerzální charakter. Do našeho antiošáckého kolektivu jej propašoval Honza. Po několika dnech se stalo jediným slovem naší slovní zásoby a kupodivu jsme se vždy domluvili. Nakonec jsme však museli dageše začít rozlišovat a to přídavnými jmény. Kupříkladu dageš vnitrozední je plíseň, nebeský dageš je bouřka a tak dále. Dageš měl i svou slovesnou podobu a to ve významu něco zašpinit. Takto s námi dageš pobýval celých čtrnáct dní a žije mezi námi stále J.

                                                                                                                     

                                                                                                                                  -Ek-

 

P. S. Ve smyslu hesla: „Dobří holubi se vracejí…“ (i když s tím „dobrým“, no nevím, ale co už J) jsem se ke konci prázdnin vrátila na místo činu, abych zhodnotila dvouměsíční působení Antiochie ve Václavově. Jednalo se o turnus „D“, kde působilo devět děvčat a vedoucí – Stanislav Trčka (můj spolužák a jinak bohoslovec 4. ročníku). Myslím, že se to podařilo velmi dobře. Mladých lidí chodilo do školky hodně, s menšími dětmi to bylo slabší, ale i ty se ve školce objevily. Skupinka dětí, která navštěvovala školku během našeho turnusu, podle kroniky přestala do školky chodit po našem odjezdu. Inu, každý turnus má své… Po své třídenní „vizitaci“ jsem odjížděla s docela dobrým pocitem (mimoto, že jsem byla k smrti unavená, což ještě umocnil užitý kinedryl před jízdou autobusem… J). Nyní vše leží na otci Markovi a záleží na tom, jak to uchopí. Během mého posledního rozhovoru s ním vyslovil nadmíru zajímavou věc: od září bychom si měli vytvořit rozpis na každý víkend roku a střídat se. Zajímavé, ale … bohužel nereálné.

 

Tož tak. Přiznávám se… je to mé dílo. Snažím se totiž jednou za čas přispívat do našeho farního časopisu. Ale je to docela makačka. Myslím tím něco ze sebe vyklopit…

 

Ostatní akce nebyly tak adrenalinové, ani se nevyznačovaly nějakou výjimečnou situací. Ale za zmínku stojí. Takže - tři tábory (jeden ve Staré Vodě v Jeseníkách a dva na Orlím Hnízdě v Beskydách). Kromě prohloubené spánkové deprivace jsem si z těchto akcí dovezla skvělý pocit, že jsme alespoň na pár dní zabavili městská děcka….

Další povedenou akcí byla dovolená s kamarády na Pálavě. Největším zážitkem pro mě byla noc strávená na zámku v Lednici (to člověk zažije jen párkrát v životě… J). Ach jo. Teď mi fakt vadí, že nevím, jak sem vložit fotografie.

 

Nezdá se to, ale těchto pár akcí dokonale zaplnilo osm týdnů prázdnin, ale naštěstí… jako vysokoškolačka mám ještě tři týdny prázdnin v říjnu…

 

Z duchovních zážitků, o které nebylo o těchto prázdninách nouze. Nejúchvatnějším zážitkem byla dennodenně slavená bohoslužba slova (občas i mše svatá) a také možnost denní adorace před Nejsvětější Svátostí na Antiochii. I když se zdá, že se člověk na antiošce děsně fyzicky vyčerpává, tak jeho duchovní sily den co den rostou a z milostí, které na této akci načerpal, žije ještě mnoho dní poté.  Aspoň tak je to u mě…

 

Byla jsem také poprvé po sedmi letech přítomná slavení svátosti biřmování. Ve chvíli, kdy náš biskup František uděloval místním pečeť darů Ducha svatého, vzpomínala jsem  na okamžik, kdy i on mně osobně dělal křížek na čelo se slovy: „Kateřino, přijmi pečeť darů Ducha svatého,“. Byla jsem za to moc ráda, že jsem si takto zprostředkovaně mohla připomenout a obnovit své vlastní biřmování.

 

A poslední… malá osobní pouť k Panně Marii sedmibolestné na Cvilíně u Krnova.

 

Tak to by bylo… J.

 

 

 

 

Zobrazeno 1702×

Komentáře

mikeila

Máš krásné zážitky, Evo. Připomíná mi to moje letní měsíce - také spíše takové "plniny" a také zřejmě moje poslední, protože dokončuji VŠ. Bůh Tě provázej, vzpomínám v modlitbě, abys byla, dá - li Pán, dobrou řeholnicí, kterých je opravdu třeba. Díky za Tvůj článek a odvahu, s jakou jdeš vstříc svému povolání.

Eva Křupalová

Díky moc. Hlavně za modlitbu. Přeji Ti, abys s úspěchem dokončila školu. Mne osobně to čeká v příštím roce. Pán Ti žehnej. +Evka

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.